Nabídka firem, které se zabývají prodejem infrapanelů, často nekriticky tyto výrobky vychvaluje – hovoří například o „absolutně nejúspornějším typu topení“, o šedesátiprocentní úspoře nákladů a reklamní expert neváhá potenciální kupce přesvědčovat o tom, že pokud je jim teplo u běžného topení, vlastně jim ve skutečnosti teplo není. Na stánkách propagujících infrapanely jednou čteme, že jde o nejstarší topnou technologii světa (vždyť už pračlověk se hřál u horkých kamenů), podruhé jsou pokračováním kosmických technologií osvědčených v mrazivém vesmíru. Už taková prezentace sama o sobě vyvolává podezření, nebo se alespoň může stát motivem pro zkoumání, jak to vlastně s infrapanely je.
Jak infrasystém pracuje
Infrapanely se principem liší od běžného teplovodního vytápění i přímotopů – nepracují s vyhříváním topného tělesa, jež předává teplo vzduchu, který se pak prouděním šíří v interiéru, ale využívají infračervených vln, které produkuje elektrický topný panel. Celý prostor před infrapanelem je prozařován infračervenými vlnami tak, jako například prostor před obrazovkou ozařují její světelné paprsky. Účinkem infračerveného záření je ohřívání předmětů a stěn místnosti, na něž dopadají, a teprve následně se od těchto předmětů ohřívá vzduch.
