Moderní materiálové inženýrství ctí environmentální aspekty a udržitelný rozvoj, recykluje, využívá vedlejší produkty a také nové a netradiční stavební materiály a technologie. Jde mu o vytvoření takového stavebního díla, které souzní s okolím, efektivně využívá půdu, vodu, energii a dřevo, chrání rostliny, zvířata, zemědělské, kulturní a archeologické zdroje, spotřebovává minimum stavebního materiálu, který navíc z maximální míry recykluje. Na konci životnosti díla se pak samozřejmě počítá s ekologicky šetrnou likvidací.
Současnost, a co dál?
Dnes se nejvíce staví z tradičních materiálů. Tedy z velkoformátových cihel, z pórobetonu, z plynosilikátových tvárnic, z dřevěných desek s tepelnou izolací či přímo ze dřeva. Existuje ovšem i spousta experimentálních staveb z hlíny (nepálená cihla přece jen potřebuje na výrobu asi čtyřicetkrát méně energie než klasická pálená cihla), ze slámy (surovina má vynikající tepelněizolační vlastnosti – 40cm slaměná zeď izoluje jako 20 cm polystyrenu), z odpadů (ze starých pneumatik, z plechovek, PET lahví apod., nicméně hodnota těchto pokusů je zatím dost problematická). Důvod je prostý – projektanty, odvážlivce a průkopníky vede k experimentům ekologické myšlení, návrat k tradicím, dostupnost surovin a jejich cena a také následný efekt energetických a dalších úspor.
