Zákon v praxi: Okno do (cizí) zahrady

Dotaz čtenářů

Zakoupili jsme starý dům s velkou zahradou pro odpočinek a relaxaci v důchodu. Ve stěně sousedního domu, směrem do dnes již naší zahrady, zřídil soused bez povolení stavebního úřadu a bez povolení bývalých majitelů, respektive jejich dědiců, v době, kdy v domě nikdo nebydlel, plastové okno. To okno nám vždy vadilo, ale bylo jen z málo frekventované chodby. Vloni ale sousedé udělali rozsáhlou rekonstrukci domu a dnes je za oknem do zahrady kuchyňský kout, takže nás při každém pohybu ve vlastní zahradě stále někdo obtěžuje pohledem. Přitom se v zahradě stále zdržujeme. Večer je pak svitem z okna osvětlována téměř půlka zahrady. Na žádost o zrušení okna u stavebního úřadu jsme dostali odpověď, že je to v řízení a že když se nám to nelíbí, máme se obrátit na soud. Na to však jako důchodci nemáme peníze. Přitom kvůli té zahradě a kvůli soukromí jsme opustili panelák.

Odpověď

Uvedeným steskům samozřejmě rozumím a chápu je. Vždyť realizace nových či změny stávajících staveb v našem bezprostředním okolí se nemohou neprojevit na dosavadních poměrech v území. Nicméně každému bych doporučoval přistupovat při formování postoje k podobným situacím s jistým nadhledem. V této souvislosti si totiž nemohu nevzpomenout na citát básníka S. K. Neumanna: „Po zemi chodím, mezi lidmi žiju“. Ostatně i ve známé Werichově písni se zpívá, že nikdo nikdy nic nemá míti za definitivní. Skutečně si nemůžeme myslet, že uspořádání území, v němž žijeme, je konečné a neměnné. Mění se naši sousedé, mění se jejich potřeby, mění se potřeby společnosti, a to vše ve svém souhrnu vede k tomu, že se mění i naše okolí. I území, v němž žijeme, je tak v důsledku tohoto dění rovněž takovým živoucím a stále se měnícím organizmem. Uvědomme si přitom, že okno samo o sobě za nic ani nemůže, a že pokud skrze něj budeme obtěžování, tak jedině v důsledku chování našich sousedů. Soused je však zároveň i tím, kdo vám může v nouzi pomoci jako první, např. při zdravotní komplikaci, při napadení vašeho objektu zloději atd., vidí-li na vaši nemovitost. Mám proto zato, že je třeba k fenoménu „okno“ přistupovat vždy s rozvahou a snažit se řešit sousedské vztahy pokud možno vzájemnou dohodou a se vzájemným respektem. Domáhat se soudní cestou ochrany svých práv, ať již domnělých či skutečných, pokládám až za krajní řešení. I když často nezbytné.