„Připadám si jako tupý balvan a prosťáček vedle těch božských a komplikovaných bytůstek, jinak řečených rostliny,“ svěřil se mi jednou zničeně pán malého domečku. Je výtvarník, duše košatá a hebká, a tak jej vyděsilo pár kapitol z učebnice fyziologie rostlin. Poprvé v životě si přečetl, co my zahradníci už většinou víme, že rostliny spolu komunikují vzduchem i půdou, rozeznají nahoře-dole i světové strany, parádí se více, nežli by potřebovaly pro pouhé přilákání hmyzu, vyzařují energii a také projevují obranný strach.
Opravdu jako puntík na talířku vypadá přízemní domeček usazený v maličké zahradě. Je to obrázek pro pohled zblízka a je světem jednoho dobrého sochaře. Světem, kde dům je laskavým azylem pro lidi a zahrada pro rostliny.

