Nejčastěji se používají fotovoltaické panely na krystalické bázi, a ty se dále dělí na polykrystalické nebo monokrystalické. Hned na začátku je třeba zdůraznit, že není až tak podstatné, zda si vyberete monokrystal nebo polykrystal. Na internetu a v brožurách existuje celá řada zaručených receptů, které tvrdí, že pokud panel míří na jižní stranu, má se použít monokrystal, pokud není směrován na jih, má se naopak použít polykrystal. Zdůvodňuje se to například lepší absorpcí, efektivnější úhlovou odrazivostí atd. Tyto informace ovšem patří do říše marketingu, protože testování zásadnější rozdíly nepotvrdilo. Důležitější než to, zda je panel polykrystal či monokrystal, totiž je, zda jde o kvalitní výrobek.
Monokrystalické panely
Rozdíly mezi „poly-“ a monokrystaly jsou spíš dány historií uvedení na trh a jinou technologií výroby. Základem výroby monokrystalického panelu je procedura, během které se pod určitým tlakem a za určité teploty nabalují na jeden krystal křemíku krystaly další a z této hmoty se následně „vytáhne“ kulatý ingot, který se pak řeže na plátky. A protože tím ve výsledku získáme kulaté plátky a kolečka, a ty, jak známo, se k sobě poměrně špatně skládají, tak se dalším ořezáním upravují na osmiúhelníky, které pak k sobě přece jen pasují lépe. Mezi čtyřmi osmiúhelníky tak ale vznikne „slepý“ čtvereček, ale k tomu se ještě vrátíme.
