Láska ke kamenům provází zahradního architekta Stanislava Špoulu od samého počátku. „Nejprve jsem objevoval kameny pouze jako doplňky zahradních zákoutí či jako zajímavé detaily, teprve později se staly páteří mých kompozic,“ vysvětluje. Práce s kamenem ovšem není vůbec snadná. Některé kusy váží i více než deset tun, běžně se v zahradách pracuje s metrákovými kameny. Jde většinou o čedič, tefrit, žulu nebo vápenec.
Další důležitou komponentou jsou drobné oblázky a valouny, kterými je zahrada na různých místech poseta nebo systematicky sestavena do dlažby. Velké kameny představují zajímavé geometrické tvary a téměř vždy jde o impozantní sochařské dílo. Značnou výhodou pro zahradníka je společné budování zahrady i domu. Lze využít těžkou techniku k hloubení jezírek, z nahromaděné zeminy se mohou téměř okamžitě vršit terénní valy a používat vytěžené kameny.
