Z hlediska materiálů je z čeho vybírat, ovšem toto dělení je pouze jednou stranou mince. Prioritní je konstrukční řešení a kvalitní provedení prací. Existují v podstatě dva základní způsoby zateplení – kontaktní a bezkontaktní.
Používané izolační materiály |
| – expandovaný fasádní (EPS) a extrudovaný tvrzený (XPS) pěnový polystyren (je vhodný k izolování soklů). Patří do skupiny materiálů se součinitelem tepelné vodivosti (λ) od 0,030 W/mK. Přidáním grafitu se vyrábí šedý polystyren (má o 20 až 25 % lepší izolační vlastnosti). – pěnový polystyren PUR se součinitelem tepelné vodivosti od 0,023 W/mK – pěnové sklo se součinitelem tepelné vodivosti od 0,040 W/mK, je vhodné na izolování atik a základů – často se používá minerální vlna z čediče ve formě izolační plsti (rouna) a také v kotoučích a v měkkých nebo tvrzených deskách. Součinitel tepelné vodivosti λ od 0,035 W/mK. – skelná vlna – vyrábí se tavením křemíku a příměsí, λ = 0,030 W/mK – expandovaný perlit (přidává se např. do betonu) – vakuové izolační panely (tenkostěnná a vnitřní izolace) – čistě přírodní materiály – technické konopí, ovčí vlna, rákos, len, sláma či kokos – k izolaci podlah slouží dřevovláknité desky, v dutinách stěn, podlah nebo střešního pláště se osvědčila celulóza apod. |
Kontaktní zateplení fasády
Většina firem nabízí ucelené zateplovací systémy a z hlediska kvality a garancí výsledného díla nedoporučuje improvizovat – měnit kombinace materiálů nebo technologií. Hlavním komponentem jsou desky nebo lamely z minerální vlny či polystyrenu, které se aplikují přímo na fasádu a následně se povrchově upravují. Kontaktní zateplovací systém se skládá z vrstvy lepicí hmoty (tmelu), vlastního izolačního materiálu, zakládacích lišt, speciálních kotviček (hmoždinek) s talířem, ztužující vrstvy – sklotextilní mřížky, penetrační vrstvy a dekorační nebo fasádní omítky s finálním nátěrem. Výrobci dnes nabízejí také speciální izolační materiály a prvky (z extrudovaného polystyrenu s příměsí grafitu) k zateplení soklu (do výšky 30 cm nad terénem) a tzv. perimetr, sloužící k izolaci zdiva v hloubce 0–100 cm pod úrovní terénu.
