Téma společného bydlení mne zajímá již mnoho let. Na úplném začátku byl příběh mého kamaráda. Ten se služebně odstěhoval se svými třemi dětmi do jiné země. Zcela tak ztratil zázemí babiček a na výchovu dětí byl se svojí skvělou manželkou sám. Po třech letech si uvědomil, jak utrpěl jejich vztah. Veškerý společný čas věnovali dětem. Již se nedostávalo na to rozvíjet vzájemnou lásku. Kde vzájemný vztah nerozvíjíte, přijde vždy ochlazení.
Na příkladu kamaráda jsem si uvědomil, jak je pro vztah partnerů skvělé, když jednou týdně mohou děti nechat u prarodičů a jít spolu do kina či na večeři. Jen jednou týdně pravidelně a pro vztah uděláte více, než si umíte představit. Pokud máte prarodiče ve stejném domě, je to snadné a neobtěžující také pro ně.
