Stavebnictví nedávno prošlo etapou, v níž prioritně vládla snaha budovu dobře zateplit a utěsnit. Dnes jde především o to, aby byly každý dům a každý byt skvěle větrány. Je snadné pochopit, že opatření mající přinášet energetické úspory, zároveň obvykle vedou ke snížení kvality vzduchu v interiérech. Klasické větrání pomocí otevřeného okna přináší značné tepelné ztráty. A permanentní spontánní ventilace třeba ne zcela těsnícími rámy oken, je naštěstí minulostí.
Aktuálně už tedy ve stavebnictví není největším problémem energetická náročnost či nenáročnost konkrétní budovy, ale stav hygieny jejího prostředí. Ve většině nových nebo modernizovaných domů je sice dostatek tepla, ale často tam není úplně zdravě. Moc nahlas se to zatím neříká, ale statistiky alarmují: Pro celou Evropu byl v několika minulých desetiletích typický pokles objemu větraného vzduchu. Až na polovinu někdejších čísel! Mohou za to procesy, které jsme si všichni ještě donedávna výhradně pochvalovali. Neprodyšný a teplo tedy dobře uchovávající plášť budovy však nemusí být výhradně výhodou.
