Maxim Velčovský (1976) |
Studio Qubus |
| Všestranný umělec, který také maloval, instaloval sochy, psal scénáře, hrál v reklamě, kreslil komiks, navrhuje interiéry, studuje fenomén domácího umění a má rád bílou barvu. |
Vzdělání |
| 1991-1995 studium SUPŠ v Uherském Hradišti 1995-2002 studium VŠUP v Praze, ateliér keramiky a porcelánu 1999 stáž na Glasgow School of Arts. Praxe 2002 spoluzakladatel Qubus design studio v Praze 2007 kreativní ředitel obnovené legendární značky UP Závody 2000 design editor časopisu Blok |
Ocenění |
| 2009 světelná instalace Skleněná města pro Lobmeyr ve Vídni byla časopisem Wallpaper vyhlášena jako Best commission of the year. 2008 udělena Výroční cena Akademie Designu ČR Czech Grand Design – Designér roku 2007. 2007 zařazen Marcusem Fairsem do publikace Twenty-First Century Design 2006 objevil se na titulu britského časopisu Icon |
Výstavy |
| Účast na více než šedesáti výstavách po celém světě. Jeho práce jsou zastoupeny v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Moravské galerii v Brně, v Mudac (Museum of Design) ve švýcarském Lausanne a v řadě soukromých sbírek. |
Elegantně si hrajete s tématy, které připomínají dobu socialismu, zdánlivě obyčejné věci a do jisté míry i kýč, a to již od dob vašich studií na VŠUP. Nebyla tato cesta, po níž jste se tehdy vydal, riskantní?
Řekl bych dobrodružná. Studoval jsem v ateliéru keramiky a porcelánu, což nebyl žádný med. Keramika je hodně zprofanovaný pojem, vyvolávající představu nějakého kýče na Karlově mostě nebo laciných hrnků z trhů na Výstavišti. S tímto pocitem, v podstatě nesvobodou, jsem studoval. Ke konci školy jsem začal přemýšlet o své diplomové práci. Materiál jsem si spojoval s tradičními možnostmi, takže jsem si připravoval návrh čajového setu z porcelánu v přísně geometrických formách. Ale nakonec jsem to vzdal. Začal jsem si totiž uvědomovat, že materiál disponuje daleko širším záběrem, než připouští tradice. Studium jsem si o rok prodloužil a začal pracovat na kolekci, jež materiálem přesně konkretizovala dobu, v níž jsem žil. Gumáky, v kterých lidi kydají hnůj nebo chodí po poli, najednou změnily význam. Jsou bílé, nechrání před vodou, ale naopak ji obsahují. Tato informace už něco znamená, na něco upozorňuje.
