Případů, kdy potřebujeme dosáhnout výš, než jsme narostli, je poměrně mnoho. Často chceme něco uložit do vysoké poličky či skříňky, vyměnit žárovku, anebo vymalovat pokoj či nalepit nové tapety. Na zahradě a kolem domu se štafle nebo delší žebříky hodí při natírání okapů, údržbě komínů nebo drobných opravách na střeše či fasádě. Samozřejmě platí, že čím je žebřík delší, tím by měl být také bezpečnější.
Žebříkem to začalo
Jednoduchý žebřík se dvěma bočnicemi a šprušlemi je nesporně nejstarším šplhacím prostředkem. Dřív jste jej našli takřka v každém domě, protože sloužil ke vstupu na půdu, kde se uskladňovalo seno. Pokud takový starý žebřík vlastníte, třeba na chalupě, tak důrazně radíme, abyste ho řádně zkontrolovali. Velmi často se totiž postranice zkroutí a příčky pak mohou vypadnout! Někdy stačí, když se uvolněná příčka „jen“ pootočí, i to může mít fatální následky. Ty lepší typy dřevěných žebříků jsou v horní a dolní části staženy a prošroubovány ocelovou kulatinou, která zabezpečuje, aby se bočnice „nerozjely“. Dřevěný žebřík se na venkově obvykle věšel pod střechu, aby nezmokl a nezkroutil se. Dřevěné žebříky se sice v menší míře vyrábí ještě dnes, ale jejich místo nahradily lehké hliníkové žebříky.
