V lidském konání byste marně hledali výraznější inspiraci, než je magické světlo měsíce. Ze školy víme, že jde o odražené sluneční světlo a že má také souvislost s pohybem vody na zemi – s přílivem a odlivem. Tento vliv je také pozorovatelný na pohybu šťáv v živých organismech, například v rostlinách. Lesníci vědí, že za úplňku je dřevo nevhodné k těžbě, protože je plné vody, bylinkáři si předávají zkušenosti, kdy je třeba trhat byliny, protože jsou nejúčinnější, a mnozí chirurgové mohou potvrdit, že v určité měsíční fázi se lépe (či hůře) hojí pooperační rány.
Utváření uměleckých forem
Luně tedy přísluší pohyb vedoucí k proměně. Ve starověku důsledně přisuzovali jednotlivým fázím luny různé aspekty ženství, a to nejenom z důvodu jasné souvislosti s ženským měsíčním cyklem. Luna v úplňku symbolizovala mateřské bohyně, např. Héru, nov byl zase přiřazován krvežíznivé Hekaté nebo Lilith, temné podobě ženství. Mezi tím byla uprostřed hrdá, panenská lovkyně Artemis – Diana. Jak to ale souvisí s utvářením uměleckých forem? Více než by se zdálo.
