Čtyři nohy, sedák, opěradlo, případně područky – zdánlivě nic složitého k vymýšlení. Přesto právě židle prošla zajímavým historickým vývojem a její design odrážel vyspělost výrobních technologií, které přinášely nové možnosti. Sebeatraktivnější model by však neměl rezignovat na ergonomické parametry, dobrou stabilitu a pohodlné sezení.
Od krále Artuše k chemickému výzkumu
Ve starověku se při stolování často leželo na lehátkách či sedělo na zemi, později na kamenných a dřevěných lavicích. Židle zřejmě odvozuje svůj původ od královského trůnu, možná její první prototyp použili rytíři krále Artuše u kulatého stolu. Nejčastějším materiálem pro výrobu židle bylo dřevo, vyráběly se jako celodřevěné či čalouněné. V 19. století její podobu výrazně proměnil Michael Thonet, dodavatel nábytku pro vídeňský císařský dvůr. Jeho objev – technologie ohýbání svazku dýh či svazku dřevěných hranolků – dal židlím ladné křivky a lehkost a umožnil sériovou tovární výrobu.
