První koupelny zařízené způsobem, jaký bychom byli dnes ochotni akceptovat, se objevily v městských domech a vilách teprve na počátku 20. století. Překvapivě velké místnosti bývaly vybavené vanou, umyvadlem, galerkou se zrcadlem, klozetem a případně bidetem. Nábytek s úložnými prostory určený speciálně pro koupelny se nevyráběl a v případě potřeby se použila běžná interiérová skříňka.
Z paneláku do vily
První skříňky, které byly určené přímo do koupelen, se začaly využívat v panelových domech, v jejichž malých koupelnách bylo zapotřebí využít maximum prostoru. Umakartové nebo laminátové kusy se zapuštěnými umyvadly nebyly příliš pohledné ani praktické. Špatně chráněnými hranami pronikala snadno voda a desky nábytku se brzy zkroutily. Pohodlnému přístupu k umyvadlu navíc bránilo položení skříňky na podlahu. Přesto za ně byly uživatelé malých koupelen vděčni.
