Když zapátráme hlouběji v historii vypínačů (správněji řečeno spínačů), najdeme zde víc než stoleté modely z porcelánu, z ebenu či lipového dřeva, později z bakelitu a skončíme u moderních plastů současnosti. Z konstrukčního či mechanického hlediska se prakticky už od počátku zavedení elektřiny používaly – podobně jako dnes – otočné vypínače, kolébkové vypínače či tlačítka. Co se opravdu výrazně změnilo, je vnitřní výbava spínačů.
Konvenční spínače
Základním prvkem v sortimentu jsou jednopolové vypínače řazení 1 (takzvané jedničky), které kromě funkce zapnout/vypnout nic jiného neumí. S takovým spínačem vypnete a zapnete prakticky cokoliv. Uvnitř každého vypínače je tzv. strojek, do kterého se při instalaci zapojí jednotlivé vodiče. Je většinou dimenzován na proud 10 ampérů, ale existují i strojky 16A, určené např. pro zářivky či pro větší budovy, jako jsou školy, nemocnice atd.
