V zásadě existují čtyři materiálové varianty podlahových krytin. Dřevo a komponenty na bázi dřeva, keramická dlažba, mazaniny a povlaky. Všechny uvedené suroviny mají své nesporné přednosti, opomenout však nelze ani dílčí nedostatky. Například dřevěné podlahy jsou sice teplé, pružné a vzhledově ohromně působivé, jejich určitou nevýhodou je ale odolnost a objemová nestálost. Vlivem měnících se teplot a také působením vlhkosti totiž materiál neustále pracuje, což se může projevit zejména ve styčných spárách podlahových prvků.
Dřevěné podlahy se vyskytují v různém provedení: jako palubové, vlysové, parketové, lamelové a panelové. V prvním případě se používají prkna nebo podlahové palubky z masivního dřeva šířky 100 až 150 mm a tl. až 22 mm, spojované na perodrážku. Mnohem rozšířenější jsou vlysy z tvrdého buku, dubu či jasanu s šířkou 30 až 80 mm v délce od 200 do 400 mm a tl. 16 až 22 mm. Lepí se na pevný podklad, nejčastěji ve skladbě „do stromečku“ nebo i jiným způsobem, zpravidla se nazývají parketové vlysy, někdy jen parkety.
