Z hlediska použitých materiálů můžeme příčky dělit na sádrokartonové, sádrovláknité, cihelné, příčky z vylehčeného betonu (pórobeton, LiaporBeton), liaporové nebo skleněné. Další materiály, které lze použít na vytvoření zástěn či paravánů (dřevo, ratan, rákos, sláma apod.), již přesahují rámec tohoto článku.
Sádrokarton
Tajemství optimálního působení sádry v obytných budovách znali již stavitelé pyramid ve starém Egyptě. Sádra se skládá z vápníku, síry, kyslíku a vody. Člověk ji vnímá jako dotekově příjemnou, navíc je zcela bez zápachu a má hodnotu pH blízkou lidské pokožce. Rovněž z hlediska stavební biologie jde o nezávadný produkt. Přispívá k tepelné pohodě, zlepšuje zvukovou izolaci prostoru a řeší protipožární ochranu staveb.Sádra také reguluje vlhkost vzduchu v uzavřených prostorách, protože se skládá z mnoha malých pórů, které v případě potřeby přijímají vlhkost a při velkém suchu ji opět vracejí do místnosti. Díky tomu sádra přispívá k optimálnímu klimatu obydlí. Sádrokartonové desky vnímáme jako teplé a vytvářejí útulnost prostoru.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Sádrokartonové systémy
Dalšími nespornými výhodami sádrokartonových příček jsou nízká hmotnost a rychlý postup výstavby. Navíc se vytvářejí ucelené sádrokartonové systémy pro svislé, vodorovné i šikmé stavební konstrukce (hlavní výrobci v ČR Knauf a Rigips).
Konstrukce příčky může být provedena z dřevěných hranolů nebo z kovového systému tenkostěnných profilů (např. z pozinkovaného plechu). Dutinou příčky lze bez potíží vést potřebné instalace a sítě. Do dutiny se obvykle vkládá také minerální izolace, opláštění sádrokartonovými deskami může být – podle potřeby konkrétního prostoru – v několika vrstvách. Pokud se jedná o prostor se zvýšenou vlhkostí vzduchu, není problém vytvořit desku se speciální impregnací. Máte-li zvýšené nároky na požární odolnost, můžete využít protipožární sádrokartonovou desku. Oba zmíněné požadavky lze navíc spojit: vznikne tak impregnovaná protipožární deska.
Sádrovlákno
Novou generaci materiálů pro suchou vnitřní výstavbu představují sádrovláknité desky. Vyrábějí se ze sádry, papírových vláken a minerálních přísad. Vynikají jak mechanickými vlastnostmi, tak nízkou hmotností. Konstrukce desek se vyznačuje vysokou pevností a stabilitou. Lícová strana desky je velmi pevná, dává desce tvrdý a příjemně hladký povrch.
Použití těchto desek je univerzální. U příček mohou plnit nejen funkci stavební (rozdělení prostoru), ale i vytvářet účinnou tepelnou, zvukovou či protipožární izolaci. Nabízejí se i další možnosti využití: na předsazené stěny, podhledy, úpravu podkroví nebo vytvoření suché podlahy.
Materiál je hygienicky nezávadný, má překvapivě vysokou odolnost proti požáru a dá se snadno zpracovat i povrchově upravit běžným nářadím používaným pro sádrokarton. Díky vloženým papírovým vláknům má vysokou stabilitu.
Existují dokonce sádrovláknité desky, které se dají za sucha ohýbat (např. Riflex od firmy Rigips). Takové desky lze použít pro montáž ohýbaných konstrukcí příček, předsazených stěn, podhledů apod. Splní i náročné architektonické požadavky, nabízejí nadprůměrnou flexibilitu a hladký povrch. Rovněž se můžete spolehnout na jejich neprůzvučnost a protipožární odolnost.
Cihla
Mezi tradiční zdicí materiály patří cihla. Používá se jak pro stavbu obvodového zdiva (vnější nosné konstrukce), tak pro vnitřní nosné i nenosné konstrukce. Jako základní druhy cihelného zdiva rozlišujeme plné pálené cihly, vápenopískové cihly a termoizolační cihly. Stručně si je představme.
Plné cihly znamenají klasiku, kterou však moderní stavebnictví pomalu opouští. Hodí se pro konstrukce, které nekladou vysoké nároky na tepelný odpor. Jde o materiál všeobecně známý a osvědčený, vysoce trvanlivý a s velmi dobrými akustickými vlastnostmi. Nevýhodou je větší pracnost při stavbě, protože musíte zdít s viditelně promaltovanými spárami. Práce tudíž vyžaduje nejen výrobu malty, ale také precizní provedení. Pokud se nerozhodnete přidat do stěny izolační vrstvu, počítejte s nižším tepelným odporem.
Vápenopískové cihly používali již staří Řekové. Oceňovali na nich především technickou kvalitu a dekorativní vlastnosti. Možnosti jejich použití jsou dnes široké: pro obvodové i vnitřní zdivo, nosné i výplňové dělicí stěny. Navíc je vápenopísková cihla ideálním materiálem také pro vyzdívání vícevrstvých tepelněizolačních obvodových stěn. Jako hlavní přednosti vápenopískových cihel lze uvést vysokou pevnost, vysokou hustotu (umožňuje stavbu úzkých zdí, a tedy úsporu vnitřního prostoru) a rovněž optimální ochranu před ztrátami tepla. Co je nevýhodou? Opět zvýšená pracnost spojená s nutností výroby malty a ve srovnání s plnými pálenými cihlami vyšší cena.
Termoizolační cihly
Nové technologie zdění a především zvýšené požadavky na tepelně-technické vlastnosti staveb daly průchod vzniku nových forem pálených keramických prvků. Mluvíme o tepelněizolačních keramických tvárnicích nebo krátce o termocihlách. Jsou schopny dosáhnout velmi kvalitního parametru tepelného odporu R (u nosných stěn v rozmezí 2,5–3 m2 K/W). Tvarovky mají pero a drážku – při zdění tak ušetří nejen čas, ale i zhruba 30 % malty.
Zatímco vodorovná styčná spára se nadále spojuje maltou, nové řešení svislé styčné spáry promaltování nevyžaduje. Zdění se stává jednodušším a hospodárnějším, ale nejen to: navíc se zvyšuje i jeho přesnost.
Křehkost tvárnic
Termoizolační keramické tvárnice nabízejí vyvážený vztah mezi tepelným odporem a tepelnou setrvačností, objemovou stálost, pevnost, protipožární odolnost a kvalitní parametry zvukové izolace. Mezi nevýhody můžeme zařadit křehkost tvárnic, poněkud vyšší hmotnost a skutečnost, že ani tady se zdění neobejde bez mokrých procesů (vodorovné promaltování).Výběr cihelného zdiva na tuzemském trhu je opravdu bohatý. Jen namátkou jmenujme hlavní výrobce a jejich ucelené stavební systémy: Wienerberger (značka Porotherm), Tondach (Keratherm), Heluz (Supertherm), Cihelny Kryry (Novatherm). Všechny zmíněné systémy nabízejí cihly a tvárnice různé tloušťky, se speciálními parametry tepelnými nebo akustickými, případně určené pro velmi přesné zdění (broušené cihly).
Běžné příčky mají tloušťku od 11,5 do 14 cm, ale pokud vám jde o úsporu vnitřního prostoru, můžete mít zděné příčky opravdu tenké (např. Porotherm 6,5 P+D, který společnost Wienerberger doporučuje pro přestavbu bytových jader, má tloušťku pouhých 65 mm).
