Společenskou úlohu plnil stůl již od dávnověku. Zvláštní hodnotu a váhu pak mělo společné stolování, které neznamenalo pouze bezduchý příjem potravy. Při jídle se totiž řešily mnohé důležité záležitosti a s trochou nadsázky se dá říci, že u stolu se tvořily i dějiny. (Jen vzpomeňte na stůl krále Artuše!) U stolu se scházela rodina ke společné poradě, všichni se drželi určitého řádu, který byl dán společenským postavením. Výjimkou nebyl ani pevný zasedací pořádek u stolu. Ten, kdo měl největší slovo, seděl vždy v čele. Společenskou funkcí stolu se rozumělo pravidelné potkávání u jídla a s tím spojená společná komunikace.
Stůl. Něco tak známého a přesto stále nového. Po staletí nejužívanější předmět ve všech domácnostech nabýval různých rozměrů podle toho, kdo, kde a při jaké příležitosti jej používal. Odkládací, pracovní, jídelní, společenský. Možná proto, že je stále tak „na očích“, si leckdy neuvědomujeme jeho významné postavení. On si ji ale zaslouží.
