Zatímco se můj syn věnuje studiu a přitom si pouští svůj oblíbený „metal“ na 100 dB, já nemohu usnout, když vedle mě na nočním stolku tiká budík, a pravidelně jej každý večer stěhuji za dveře ložnice. Sluch je stejně individuální jako zrak či chuť, záleží na našem zdravotním a psychickém stavu, věku a dalších faktorech.
Z lékařských výzkumů však vyplynuly určité obecné charakteristiky: hladina hluku, která nenaruší náš klidný spánek, se pohybuje do 35 dB, běžný hovor dosahuje hladiny hluku 40 dB, většina dnes běžných domácích elektrospotřebičů (pračka, sušička, chladnička, myčka) pracuje s hlučností 50–60 dB, ždímání „vydá“ na 75–80 dB, vysavač kolem 80 dB. Dojde-li v bytě k souběhu několika činností, nebo chceme-li sledovat svůj oblíbený pořad, zatímco se sousedka dala do „velkého prádla“, naše ucho a potažmo náš mozek značně trpí. Intenzita hluku navíc roste logaritmicky – zvýšení či snížení hladiny hluku o 6 dB subjektivně vnímáme jako dvojnásobnou (nebo poloviční) intenzitu hluku.
