Nejstarší velmi vzácné nálezy z Mezopotámie, dokládající použití kovářských technik, spadají do 3. tisíciletí př. n. l. Tehdejší kováři pravděpodobně zpracovávali náhodně nalezené meteoritické železo. Mnohem větší rozvoj řemesla se objevuje ve 12. století př. n. l. v Asii, kde se začínají vyrábět předměty denní potřeby.
V Evropě se kovářství objevuje v halštatském období (700 až 450 let př. n. l.), kdy postupně dochází k rozvoji řemesla o nové postupy, jako je sekání kovu za tepla, probíjení, pěchování a tepání. Koncem tohoto období bylo používáno dokonce i nýtování a hlazení povrchu. Z předmětů denní potřeby lze usoudit, že byla známa i technika štěpení a ohýbání železných prutů.
