Často se objevuje názor, že pasivní stavby nejsou nijak zvlášť architektonicky nápadité. Jak se vyrovnáváte s takovými předsudky?
Pokud nejrůznější architektonické úlety budeme vydávat za rozlety, tak je pasivní dům možná brzda. Ale je architekt sochař, který dělá objekt pro sebe sama, a potom, unaven, je přepouští technikům, aby si dále nějak poradili s tím, co nebyl v jádru koncepce schopen vyřešit? Anebo koordinuje všechny roviny zájmů (potenciály i omezení místa, aktuální technické šance i tvořivé potenciály spoluautorů TZB, ekonomické limity a inspirace investorem) k optimálnímu výsledku estetické harmonie architektury, která funkčně slouží a neomezuje uživatele?
