Před šesti lety projížděla paní Helena na kole jednou obcí na Nymbursku a zahlédla na brance značně omšelé zahradní zdi jednoho z domů sdělení, že objekt je na prodej. Rozhodně nepatřil k těm, jež vzbuzují naděje, natož nadšení, a to dokonce nejen při prvním, ale ani při desátém pohledu. Podivně vyhlížející stavba nesla všude znaky letitého zanedbávání a chátrání: opadané omítky, strhané a děravé okapy a svody, tudíž vlhké zdi, shnilé rámy oken, rozpadlé venkovní schody i terasa.
Pokud v prvních desetiletích minulého století (jak to zní divně, máme-li na mysli století dvacáté) nechtěl stavebník jen obyčejný dům, ale na renomovaného architekta a drahou stavbu neměl, dal důvěru známému zednickému mistru. Ten často postavil nejen fortelný dům, což se bralo samo sebou, ale dokázal mu navíc vtisknout osobitý výraz evokující movitost majitele. Obdobně jako na jihočeském venkově vznikalo opožděně tzv. selské baroko, můžeme v těchto souvislostech hovořit o zednické secesi.
Galerie
