V minulosti bylo základním kritériem rozlišení tenkovrstvých omítek pojivo použité při výrobě. Na stavebním trhu se tak prodejně prosadily omítky minerální (vápenné nebo vápenocementové), silikátové, disperzní (akrylátové) a silikonové. Postupem času se zažitá pravidla začala proměňovat, a to díky vývoji zcela nových materiálů, které obohatily trh zejména v době po krizi v roce 2008. Tyto nové materiály více sázely svým složením na vyvážené kombinace již zmíněných pojiv.
Do světa tenkovrstvých probarvených omítek vstupují při jejich výrobě nová speciální aditiva, která vlastnosti omítek modifikují a mění. Nelze se tedy divit, že kupříkladu silikonová omítka vykazuje v současnosti za určitých podmínek do jisté míry hydrofilní chování, což v minulosti nebylo myslitelné.
