V tématu správně volené podlahové skladby je nejprve nutné zmínit zásadní rozdíly mezi samonivelační stěrkou a samonivelačním potěrem. Zatímco stěrku lze realizovat v malých tloušťkách výhradně na pevný finální podklad (např. beton) opatřený kontaktním můstkem, samonivelační potěr má hned několik možností, kdy ho lze úspěšně aplikovat. První je tzv. spojený potěr, který můžeme podobně jako stěrku využít pro čistý, suchý, pevný a vyzrálý podklad ošetřený kontaktním můstkem. Druhou variantou je použití potěru na oddělovací vrstvě, kterou je nejčastěji tenká separační PE fólie částečně umožňující vzájemný vodorovný posun vrstev podkladu a potěru v podlahové skladbě. Třetí možností je tzv. plovoucí potěr, kdy vložená tepelněizolační nebo akustická vrstva zcela oddělí potěr od podkladu. Výsledkem je poté skladba podlahy s ideální tepelnou izolací a mechanismem tlumícím hluk a vibrace. Vytápěný potěr je poslední, čtvrtou variantou, kdy je součástí struktury podlahy systém podlahového topení. Ve své podstatě se jedná opět o plovoucí potěr, avšak s dostatečnou vrstvou pro zalití celého uložení rozvodů podlahového topení s cílem dosáhnout odpovídající tepelně akumulační schopnosti.
Baumit Alpha 2000 – realizace litého potěru
