Čím větší plochu keramický obklad má, tím obtížnější je ho vyrobit. Vysychající hlína se totiž při vysokých teplotách ve vypalovacích pecích kroutí a deformuje. Technologie „postupného sušení“ a nahřívání, vkládání do pecí a vypalování (a chlazení) při určitém režimu je bez nadsázky vědou. Schopnost vyrobit pořádné velkoformátové obklady a dlažby má ostatně v Evropě jen několik málo továren, hlavně ve Španělsku a Itálii, natolik je tento proces složitý a náročný.
Tím ale komplikace s křehkými, rozměrnými deskami nekončí. Představte si keramický obklad o rozměru 1 x 2 metry s neuvěřitelně malou tloušťkou: stěnové obklady mají 4 mm a podlahové dlažby 6 mm! Takovéto obklady, resp. dlažby, nosí několik lidí na přísavkách. Stačí ale špatně synchronizovaný krok a obklad, jehož cena se může pohybovat v řádu tisíce korun, praskne nebo se rozlomí. Zafixovat takový obklad na zeď je další kumšt. Ani pokládka na zem není jednoduchá, dále se musí dodržet prakticky absolutní rovinnost a zvláštní technologie lepení, jinak se můžeme s drahým obkladem rozloučit.
