Platí tedy, že normy jsou v podstatě „jen“ kvalifikovanými doporučeními, nikoli příkazem. Jejich používání je dobrovolné, nicméně výhodné. Slouží kupříkladu jako nezbytná podmínka pro volný oběh zboží a služeb, jako určité měřítko úrovně výrobku či služby a zároveň jako kritéria bezpečnosti. Normy podporují vyrovnaný vztah mezi kvalitou a náklady, v obchodních vztazích se proto považují za závazné. A konečně – protože jsou normy povinně vyžadovány u veřejných zakázek, stávají se efektivním nástrojem konkurenčního boje.
Dříve povinnost, nyní doporučení
V minulosti bylo postavení technických norem v ČR jiné, avšak v souvislosti se začleňováním České republiky do EU došlo i k řadě změn v oboru normalizace a zkušebnictví. Byl zrušen zákon o českých technických normách č. 142/1991 Sb. a zákon o státním zkušebnictví č. 30/1968 Sb. Problematiku nyní upravuje zákon o technických požadavcích na výrobky č. 22/1997 Sb. spolu s navazujícím souborem vládních nařízení. Od dřívější zákonné povinnosti používání technických norem se přešlo k současnému postavení TN jako doporučeného předpisu, nabízejícího správné a ověřené postupy.
