Finální povrchová úprava tvoří důležitou obrannou složku, která plní několik funkcí. U novostaveb je to jednodušší, tam se složení i barevný tón aplikují v kontextu s použitými konstrukčními prvky a materiály. Složitější situace ovšem nastává při sanaci staršího objektu, kde výběr podmiňují další okolnosti. Aplikace hmot a nátěrů je totiž fyzikálním a chemickým procesem, kde si dílčí komponenty mohou, ale nemusejí rozumět.
Vlastnosti venkovních nátěrů
Hodnotí se zejména propustnost vodních par (u protikarbonizačních nátěrů i pro oxid uhličitý), dále (ne)nasákavost, kryvost, odolnost vůči UV záření a agresivním složkám ovzduší a podobně. Zvláště u venkovních nátěrů se klade důraz i na odolnost vůči otěru za mokra a přídržnost k podkladu, kterým je obvykle beton, pálená keramika (cihla) či pórobeton. Klasická omítka se při testu nepoužívá, neboť její pevnost bývá často nižší než přídržnost nátěru.
Omítky a barvy pro čisté ovzduší |
| Evropská komise už v roce 2002 spustila projekt pod názvem PICADA (Photocatalytic Innovative Coverings Applications for Depollution Assessment). Cílem je boj se znečištěným ovzduším ve městech, především s jeho negativními dopady na lidské zdraví a také na technický stav fasád, jejich špinění a zanášení nečistotami. Dosažené výsledky napomohly prohloubit teoretické znalosti v oblasti fotokatalýzy, reálný test vedl k vytvoření výpočtového modelu pro odhad vlivu fotokatalytických materiálů na čistotu ovzduší. Laboratorní testy dále potvrdily schopnost těchto materiálů rozkládat těkavé organické látky VOC (Volatile Organic Compounds), například benzen, ethylbenzen, toluen nebo o-xylen a oxidy dusíku (NOx). Snížení koncentrace VOC a NOx pak vede k potlačení tvorby nebezpečného přízemního ozónu. Na příznivé výsledky projektu PICADA navázal vývoj technologie TX Active (souhrnný název pro fotokatalytické stavební materiály na bázi cementu). Produkty s jedinečnou technologií TX Active lze využít pro stavby budov z pohledového betonu, ale také pro výrobu dílčích prvků, jako jsou např. střešní tašky, betonová dlažba, protihlukové stěny aj. Podstatou pozitivních ekologických vlastností technologie je cement s obsahem fotokatalyzátoru, tedy látky urychlující rozklad nečistot přirozeným působením světla (podrobnosti na www.txactive.cz). Omítky (sádra, malta, stavební beton i nátěry) dovedou pohlcovat organické i anorganické vzdušné znečišťující látky poté, co byly vystaveny ultrafialovému či slunečnímu záření, přičemž odbourané částice znečištění pak bez problému spláchne dešťová voda. Nové materiály mají pomoci ke snížení úrovně oxidů dusíku, které jsou příčinou dýchacích problémů a spouští produkci smogu, a jiných toxických látek jako benzen. Oxidy dusíku a organické prvky prostupují pórovitým povrchem a přilepí se k nanočástečkám oxidu titanu v konstrukčních materiálech a omítkách. Vstřebání UV světla vede k „foto-aktivaci“ zmíněného oxidu, kyselé produkty vytvořené tímto procesem se odplaví deštěm nebo neutralizují zásaditým uhličitanem vápenatým obsaženým v materiálu. Doposud se vědci zaměřovali na vývoj nových materiálů pro využití v exteriéru. V budoucnu se jejich pozornost částečně přesune na zkoumání, zda tyto produkty lze použít také jako odstraňovače znečištění i ve vnitřním prostředí budov. |
Stavby budoucnosti
Počítá se s tím, že domy budou schopné měnit barvu – a nejen to. Podle německého architekta Axela Rittera dokážou objekty za pár let dokonce měnit tvar, geometrii, velikost či průhlednost v reakci na různé podněty. Hlavním přínosem tzv. chytrých materiálů má být především jejich využití při stavbě ekologických budov v konceptu trvale udržitelného rozvoje. Chytré materiály umí získávat energii přímo ze svého okolí, nepotřebují tedy žádný přívod energie. Fungují zároveň jako senzory i jako aktivní činitel. K tomu všemu budou samozřejmě přispívat i omítkové a nátěrové materiály.
Může dům dýchat? |
| Dodnes tradovaný mýtus praví, že omítkou (vnější i vnitřní) a zejména novou výmalbou se stavba téměř hermeticky uzavře, čili nemůže „dýchat“ a uvnitř domu se tím pádem odehrávají velmi zvláštní věci. Pomiňme, že dům nemá plíce – v praxi jde o prostup difuzních vodních par stavebními konstrukcemi. Standardní dům dokáže skrze obvodové zdi odvést více než 3 % vlhkosti. Moderní materiály, tedy i omítky a nátěry, si s problémem propustnosti a nepropustnosti umí skvěle poradit. |
Slibné nanotechnologie
