Naši předkové nebyli žádní hlupáci, a tak brzy přesně vypozorovali, za jakých podmínek dřevo v krbu dobře hoří, a kdy naopak oheň jen živoří, dusí se a skomírá. Tyto zkušenosti si stavitelé kamen a komínů předávali z mistra na tovaryše po celé generace a postupně je vylepšovali. Komíny samotné prošly dlouhým vývojem. Někdy na počátku to byla jen díra ve střeše, později dřevěná roura vymazaná hlínou. Pak se na scéně objevily komíny zděné (kamenné, posléze cihelné), které se udržely až dnešních časů a můžeme se s nimi setkat v historických budovách ve městech i na venkově.
Naši předkové také věděli, že pokud komín nemá dostatečný tah, budou trpět zimou. Zde je na místě připomenout, že tenkrát si nikdo s množstvím potřebného paliva hlavu nelámal, protože dřeva bylo všude dostatek. Také kritéria na tepelnou pohodu se znatelně lišila od dnešních představ o tepelném komfortu. Okna ani dveře nebyly nijak zvlášť utěsněny a lidé byli rádi, že se aspoň trochu zahřejí.
