Utěsňování a zateplování jsou patrně nejfrekventovanějšími výrazy posledních let. Ať už stavíme či rekonstruujeme, vždy sledujeme v podstatě jediný cíl: efektivní bydlení. Bydlení, které bude komfortní a energeticky úsporné zároveň. V duchu tohoto myšlení si pořizujeme dokonale těsná okna a dveře, investujeme do nejrůznějších izolačních systémů, abychom ve svém, půl století starém, domě utěsnili i tu nejmenší spáru. Výsledkem je pak hermeticky uzavřená stavba, ve které však žijeme stejným způsobem jako dříve: spíme, dýcháme, vaříme, sušíme prádlo a pěstujeme květiny, ale o pravidelnou výměnu vzduchu se příliš nestaráme.
Nic není jako dřív
Jistě, dříve jsme se také o pravidelnou ventilaci příliš nestarali a o nějakém větrání se navíc příliš nehovořilo. A přitom jsme dělali stejné věci jako dnes. A problémy nebyly! Tak v čem je zakopaný pes? Odpověď je jednoduchá: v přirozené cirkulaci vzduchu. Stará okna byla založená, z mnoha důvodů, právě na netěsnosti. Vzdušná vlhkost, jež je produkována zejména dýcháním a vařením, se permanentně dostávala ven netěsnými okny. Dnes však tyto principy dávno neplatí.
