Důraz na co nejlepší tepelně- izolační vlastnosti stavebních konstrukcí se pochopitelně dotkl i okenních systémů. Naše domy se staly dokonale utěsněnými, což se u budov v pasivně energetickém standardu prokazuje blower-door testem, tedy měřením vzduchotěsnosti obálky budovy. To na jedné straně neuvěřitelně snížilo náklady na vytápění, ale na straně druhé začaly vznikat problémy s nedostatkem čerstvého vzduchu, s vlhkostí a plísněmi. Výše uvedené problémy sice řeší systémy nuceného větrání, ale ty není možné z nejrůznějších důvodů instalovat do každého domu.
U klasických dřevěných oken vnikal vzduch do interiéru přirozeně drobnými netěsnostmi rámů, u moderních dobře těsněných profilů byli výrobci nuceni vytvořit režim tzv. mikroventilace. V praxi jde o polohu okenního kování, kdy mezi křídlem a rámem okna vznikne asi 5 mm široká větrací spára. Většinou mikroventilaci aktivujete přesunutím okenní kliky do mezipolohy (obvykle mezi „otevřeno“ a „vyklopeno“) a tím dojde k odtěsnění. Křídlo zůstane přivřené, ale umožní přívod vzduchu do interiéru. Mohlo by se zdát, že je problém s čerstvým vzduchem v interiéru vyřešen, ale není to tak.
