Jako třeba v podobě velkých prosklených ploch hliníkových oken nebo elektricky ovládaných střešních oken, kterými architekti pustili přirozené světlo do tmavého interiéru svého domku na dně lomu blízko skalní stěny. Architekti Radim a Hana Horákovi si bydlení nedaleko centra Brna a zároveň u řeky a lesa oblíbili, je to pro ně „taková vesnice ve městě“, rostoucí děti je však přiměly pustit se do rekonstrukce.
Více oken než zdí…
Původní dispoziční řešení bylo důsledkem letitého chaotického zastavování uliček mezi domy a zdaleka neodpovídalo dnešním potřebám. „Každá místnost měla podlahu v jiné výšce, světlé výšky místností byly nízké (2.15 m), chyběly izolace a lokálně se objevovala i vlhkost a s tím spojená plíseň, dispozice byly tmavé. Polovičaté řešení nedávalo smysl, proto jsme k rekonstrukci přistoupili komplexně,“ začíná vyprávět Ing. arch. Radim Horák.
