Obytné budovy měly – snad jen s výjimkou letních šlechtických sídel – po tisíciletí většinou malá okna, která dávala nutné minimum světla a vymezený výhled, ale zároveň chránila bezpečí a pohodu obyvatel domu. Až ve třicátých letech minulého století do architektury razantně vstoupil nový, dodnes dominující trend: velká okna, otevřené prostory plné světla.
Z dnešního pohledu se však ve „skleněných krychlích“, tak jak je navrhoval například slavný architekt Mies van der Rohe, nedá příliš pohodlně pobývat. Hodně světla a krásný výhled jsou samozřejmě příjemné, je však třeba zabránit negativním průvodním jevům, jako jsou v zimě velké tepelné úniky, v létě klima jako v akváriu… Moderní technologie umožňují najít pro toto dilema optimální kompromis. Při navrhování domu je ale především třeba poučit se z přírody a používat zdravý rozum.
