Nejúčinnější ochranu před slunečním zářením poskytuje exteriérové regulovatelné zařízení. Má tím větší účinnost, čím více je předsazeno před skleněnou výplň okenního otvoru. Skutečně účinná protisluneční ochrana by neměla do interiéru vpustit více než 15 % sluneční energie. Stínicí účinek se odborně vyjadřuje hodnotou Tz (tj. poměrná propustnost slunečního záření jednotlivými druhy slunečních clon při úplném nebo částečném zastínění).
Základní rozdělení clon |
| − pevné a pohyblivé − podle polohy ve vztahu k zasklení: vnitřní, vnější a vložené mezi zasklení − podle orientace stínicích prvků: vodorovné (horizontální), svislé (vertikální) a roštové (v obou směrech) − podle materiálu: plastové, kovové (hliníkové), z přírodních materiálů (dřevo, bambus, rákos) a textilní (ty se používají především v interiérech) |
Exteriérové řešení
V rodinných domech se nejčastěji používají ke stínění pohyblivé prvky, tedy venkovní žaluzie a rolety. Žaluzie sestávají z lamel, horních a dolních lišt z válcovaných a povrchově upravených U-profilů, navíjecích pásek, bočního vedení pomocí ocelových lanek nebo lišt a ovládacích prvků (ručních nebo automatických, tedy motorových s možností napojení na programovatelná čidla). Venkovní rolety se podle umístění dělí na předokenní a nadokenní.
