Ještě před půl stoletím se v souvislosti s „ovládáním“ vytápění dalo mluvit pouze o regulaci přívodu vzduchu do topeniště pomocí uzavíratelných otvorů na dvířkách topidla, u etážového samotížného topení jste mohli pootočit ventilem na vstupu do každého radiátoru.
V osmdesátých letech 20. století se ruku v ruce s rozvojem elektroniky začalo využívat pokojových bimetalových termostatů.
Na ovládacím prvku na stěně jste si nastavili požadovanou teplotu a elektrokotel či plynový kotel se vypínal nebo spouštěl podle aktuální snímané teploty zachycené čidlem. Později se tento dnes už archaický způsob regulace doplňoval manuálními termostatickými hlavicemi na každém radiátoru. Vůbec se však nepracovalo s regulací teploty teplosměnného média. Šlo tedy o nesystémové a ekonomicky marnotratné řešení.
_wm_wm.jpg){kind=small}
