Pokoušet se o pravý anglický trávník je pro Středoevropana asi opravdu zbytečné. Sílu ostrovního klimatu, dostatek vláhy, který svědčí nejen trávníkům, ale také celé řadě rostlin, kapradin, keřům i zahradním stromům, nelze ničím nahradit. Najdeme však mnoho zajímavých alternativ. A to i těch, které se vážou k ekologickým přírodním zahradám. Zkušená zahradnice Jana Nováková zmiňuje především pestrobarevné kvetoucí trávníky a loučky, které vzniknou buď kosením původního porostu v zahradě, nebo osetím mnohodruhovou směsí.
„Někteří lidé si přejí mít na zahradě celozelený anglický trávník, ať už proto, že mají rádi pořádek nebo jako jednobarevný kontrast k pestrým záhonům. Takovýto trávník má ale řadu nevýhod,“ začíná svůj výklad. „Aby vypadaly podle očekávání, musejí se pravidelně a často sekat. Ale hlavně – je to ve své podstatě monokultura nebo směs několika málo druhů (komerční směsi obsahují obvykle 3 až 5 druhů). Koření ve stejné hloubce (obvykle mělce), takže čerpají živiny ze stejné vrstvy půdy. A stejně tak vláhu – mnohem snadněji tak trávník v suchém období vyschne. Jako v každé monokultuře se tu snadno šíří škůdci a choroby (třeba plíseň sněžná).
