Kapacita pro zachycení nadbytečné vody mohou být nádrže nebo plochy, kam se může rozlít, ale může to být i nasákavá půda. Příroda na tom pracuje celé věky, všechny výchylky od harmonie umí regulovat svými vynálezy. Jedním z těch geniálních byly meandry řek a mokřady. Když je řeka dlouhá a klikatá, pobere mnohem více vody. Díky mokřadům a lužním lesům, které ji obklopují, se má kam rozlít a nic se neděje, řeší se to samo už za první „zákrutou“. Voda se vsákne do krajiny, vypaří se, něco zůstane v tůňkách a rybníčcích, aby žáby měly kde skotačit, a je klid.
Ale je to teď jinak
Bohužel člověk dostal jiný nápad. Oficiální statistiky tvrdí, že v roce 1918 byla regulována třetina říčních toků, nyní jich je více než 90 procent. Za sto let ubylo podél řek 80 procent malých rybníků a jezírek. V roce 1918 bylo na území Česka 17 přehrad, nyní jich je kolem 180. Napřimováním říčních koryt se dohromady české řeky zkrátily o třetinu. Především ty lukrativní a velké, vedoucí do měst. Voda se rovným korytem valí obrovskou rychlostí, a šup, už je na náměstí nebo v restauraci. A jako by to nestačilo, člověk zlikvidoval i druhou zásobárnu na přebytečnou vodu, a tou je půda.
