Počasí je opravdu stále obtížněji předvídatelné. A podle slov známého geologa, klimatologa a krajinného ekologa Václava Cílka to bude postupem času stále složitější. K tomuto názoru se připojuje i Jana Nováková, která označuje ekozahrady za „malé krajiny“ a déletrvající srážky považuje za velký problém pro všechny zahradníky. Zejména proto, že smíšené lesy, které dobře zachycovaly srážkovou vodu a pozvolna ji uvolňovaly do spodních vod, byly nahrazeny smrkovými monokulturami bez podrostu, louky a mokřady v záplavových oblastech v lepším případě poli, v horším případě obytnými budovami, betonovými nebo asfaltovými plochami. Dešťová voda se nemá kam vsakovat a napřímenými toky rychle opouští krajinu.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Aby voda neškodila
V přírodní zahradě však můžeme vhodným uspořádáním jednotlivých prvků a rozumným hospodařením aspoň trochu přispět k tomu, aby následky povodní a přívalových dešťů nebyly u nás tak vážné. „Možná si už ti, kteří sledují naši rubriku, povšimli, že barevný kvetoucí trávník přečkal dlouhá období mokra i sucha lépe než ten tzv. anglický. Že záhony s trvalkovými výsadbami jsou méně poškozené než ty s holým povrchem, jen s jednoletými květinami nebo zeleninou v řádcích,“ připomíná Jana Nováková a radí, co udělat, aby naše přírodní zahrada byla v budoucnu odolnější proti nepřízni počasí a navíc ještě krásnější: čím více v ní bude rostlinných pater (stromy, keře, byliny, liány, plazivé rostliny pokrývající povrch), tím více srážkové vody zachytí, vydá ji postupně a ochrání povrch půdy i život v ní. Pěstování rostlin, které koření hlouběji, bývá jednoznačně výhodou. A také obohacování půdy o organickou složku – humus.
