Když je zahrada koníčkem

Celou zahradu si majitelka navrhovala sama, realizovala ji pak za přispění svého manžela, který dělá některé údržbové a stavební práce. „Na tuhle chalupu jezdím od dětství, ale zahradu jsme začali budovat až v roce 1990. Kvůli probíhající rekonstrukci se nedal upravovat prostor okolo domu či dvůr, se zahradou jsem proto začínala v zadní části, a teprve když byla dokončena úprava celého domu, jsme dodělávali dvorek.“

A nebyla to jednoduchá práce, zahrada byla zanedbaná s porostem dvoumetrových kopřiv a s přestárlými stromy. „Žádné zvláštní cíle jsem neměla, byla a je za tím prostě radost z květin a rostlin vůbec. Nejdříve jsem si postupně rozvrhla, kde budou záhony, následovaly celkové úpravy celé zahrady. Využitá je ale jen část blíže u domu, ve spodní polovině keře ani květiny nejsou, protože když přijde větší voda, máme ji do půlky zahrady a zůstane tam stát. Takže tam je jen tráva.“

Zahradu bylo třeba nejen vyčistit, ale také vyřezat všechny stromy. „Zůstal tu jen jasan po dědovi, to je jediný strom a také dominanta zahrady. Další ovocné stromy jsme vysadili nové a blíže u domu jsou pak ozdobné keře – jasmín, kalina, vajgélie, zlatý déšť a kdoulovec, a mezi tím je sakura a akácie. Všechno jsem se učila za pochodu, nikoho jsem se neptala, co sem vysázet, vybírala jsem, co se mi líbilo, metodou pokus omyl – prostě jsem zkoušela, čemu se na zahradě dařit bude a které květiny či keře tu prospívat nebudou. Léta jsem se například pokoušela o pampas, ale vydržel třeba dva roky a pak mi zmrznul, stejně jako japonský javor.

S vistárií je to podobné

Velmi jsem toužila po magnolii, zkoušela jsem ji snad stokrát, nakonec se ujala a daří se jí, ale optimální podmínky tu pro ni nejsou. A třeba rododendrony tady vůbec nemohu mít, ale pak jsem pod borovici, u níž jsme vyřezali spodní větve, vysadila azalky z květináčů a těm se tam daří nádherně. Je to zvláštní. S vistárií je to podobné, už ji mám dlouho, kvést mi začala asi až po 10 letech, ale ono se jí nelíbilo místo, nejdříve jsem ji musela třikrát přesadit a až tady konečně kvete. Mám tu ještě další – jednu fialovou, jednu modrou a u zdi domu je jedna růžová. A zase naopak se tu velmi daří trubači, který je hodně častý v Chorvatsku, tam roste u každého domu v různých variantách. Mám ho tu vysazený u pergoly už 15 let a daří se mu.“

Po dokončení stavby došlo i na úpravu dvorku. „Po čase jsme zkoušeli pěstovat i zeleninu, ale to nemělo smysl, protože jsme sem jezdili pouze jednou týdně. Nakonec jsme všechno vzdali, zatravnili a nechali jsme jen kousek jahod a ve skleníku okurky. A rajčata pěstuji ve kbelících.“ Nechybí tu však ovoce pro chuť – jablka, hrušky, švestky, třešně, z keřů rybíz, angrešt či maliny a beztrnné ostružiny.