Uprostřed hlučného, přeplněného, rozpáleného města se ve vnitrobloku schovala malá zahrada. Zahrada tichá se zvukem zurčící vody, chladivá s vodními nádržemi, voňavá se záplavou květů nad hlavou i na stole. Stará a zároveň nová, rozvíjející historické motivy v soudobém výrazu.
Zahrada jako impresionistický obraz hrající si se světlem a stínem, s barevností rostlin a materiálů. Intimní, schovaná pod pergolami, a zároveň společenská pro kontakt obyvatel činžovního domu. Zahrada na ranní kávu na terase přízemních bytů, na pracovní schůzku na spodní zahradě u vodní stěny, či na sklenku vína večer po práci pod pergolou.
