Člověk je jediný tvor na této planetě, který věří v odpady, a proto je také vytváří (a způsobuje tím mnoho zbytečných problémů). Vymysleli jsme si odpady a snažíme se je zabudovat do původní přírodní harmonie. Materiály však lze vždy vnímat jako cenné zdroje, platí to v průmyslu při recyklaci, platí to na zahradě. Listí celé věky padalo na zem, ještě když ani opice neexistovaly, a bylo to v pohodě. Nyní je z něj obtížný odpad a musí se hrabat, vysávat, foukat řvoucími fukary na hromady, nakládat a odvážet. V tom lepším případě ne na skládku, ale do kompostárny. Výsledný kompost se opět přiveze a rozhrne zpátky pod stromy. Hodně práce, peněz, několik hektolitrů spálené nafty, ale přece tam to listí jen tak nenecháme ležet…
Koloběh zániku a zrození
Možná nám vadí, že to nemáme moc pod kontrolou. Život je jedna velká neustálá změna. Dnes krásná květina, zítra tlející hnědá hmota. Nové auto se jednou přemění v hromadu šrotu, krásná dívka ve stařenu. Nesmí se o tom mluvit, tento proces se maskuje v autobazarech i v kosmetických salonech. Přes všechnu nechuť to vnímat je kolotoč zrození a smrti krásný a potřebný. Smrt či zánik vlastně neexistuje, je to jen transformace forem. V parcích, lesích a klasických zahradách tento proces intenzivně maskujeme úklidem, přirozené tlení není „in“.
