Krajina je v posledních desetiletích stále více rozdělována a oddělována různými zábranami a neprůchodnými překážkami. Nic nového, pozemky bývaly vyznačené i dříve, vždy v historii půda a stavby někomu patřily a rozlišovalo se, čí jsou a kdo na ně může vstoupit. Často však pole a zahrady dělily meze a pásy křovin, které nejen dovolovaly volný pohyb zvířat krajinou, ale nabízely úkryty, hnízdní možnosti a často i působily pěkně, krajinu tedy spíše obohacovaly. To nelze říci o dnešním způsobu oplocování a oddělování – o různých betonových zdech, drátěných plotech, plechových bariérách, které způsobí, že je naše okolí neprostupné, neprůhledné a někdy až nepřátelské.
Neopadavé ploty mají své výhody
Vhodným přírodním řešením jsou živé ploty. Mohou být různé, buď přísně stříhané do tvaru, nebo volné, omezené jen svou konečnou výškou a šířkou. Některé naznačují ohraničení jen velikostí po kolena, jiné jsou hustou dvoumetrovou živou zdí. Někdo má raději jednopruhové pásy, jiný dá přednost volnější výsadbě složené z různých druhů dřevin. Žádané jsou ploty jehličnaté i listnaté, stálezelené i opadavé.
