Plevely připravují vhodné kulisy pro velkolepý nástup dalších fází sukcese – trvalky, nálety dřevin a následně les. Stejně jako škůdci nejsou plevely příčinou, ale pouze symptomem něčeho, co není z hlediska přírody udržitelné. Plevely proto v narušené půdě kolem zeleniny vždy porostou, necháme-li kolem zeleniny narušenou holou půdu. Možná se tedy ptáte, co s tím. Nepěstovat zeleninu, protože je to nepřirozené? Páchat kolektivní sebevraždu používáním herbicidů? Nebo pěstovat zeleninu zaplevelenou? Odpověď zní: pěstovat zeleninu jinak! Tak, aby nezbyla kolem ní žádná odhalená půda! Pochopíte-li, co vlastně ta „zelenina“ je, jak vznikla, co potřebuje a jaké je její místo v ekosystému zahrady, půjde to lépe.
Kde se vzala zelenina?
Zelenina, jak ji dnes známe a jak se běžně pěstuje, to je opravdu záležitost nepřirozená. Například zelí, kapusta nebo kedlubny… Ze záhonků nebo polí trčí vyšlechtěná dužnatá monstra, připomínající spíše sukulentní rostliny z pouští než své předky, divoké „plevely“, z nichž byly brukvovité rostliny za tisíciletí vyšlechtěny… Mrkev rostla kdysi jen divoce v loukách a neměla chutný dužnatý oranžový kořen… Máme co do činění s mutovanými a zhýčkanými potomky divokých rostlin. Vedle nich nalétávají do holé půdy semínka stále divokých a odolných kolegů plevelů. Potřebujeme tedy vytvořit doslova protekční podmínky pro naše „rozmazlence“ a znemožnit růst „divočáků“. Zelenina je z hlediska přírody stále něco jako jednoletý plevel, jenže ztratil šlechtěním svou průbojnost. Místo chudých půd, které její předci kolonizovali, ji chceme (musíme) pěstovat na humózní živné půdě, abychom získali chutné a šťavnaté části k jídlu.
