Na své zahradě žije paní domu odmalička. V jejím mládí to byl prastarý sad s kouskem zeleninové zahrádky. Protože miluje přírodu, barvy a zeleň, rozhodli se s manželem, že si vysázejí okrasnou zahradu. Před 40 lety měli to štěstí, že mohli jednu takovou krásku navštívit a inspirovat se.
Dříve totiž takové zahrady nebyly běžně k vidění a už vůbec ne na venkově.Jak říká paní domu, zahrada představuje hlavně neuvěřitelně moc práce, a už proto ji člověk musí brát jako koníčka. Měl by vzít v úvahu, jak rostliny rostou a jak se přizpůsobují prostředí. Je třeba sledovat, co jim vyhovuje, a co se jim naopak nelíbí, a podle toho se k nim chovat. Uměním není osázet zahradu, ale hlavně ji udržovat. Proto se majitelka zahrady vyhýbá bambusům nebo trávám, které odnožují a nejde je jednoduše dostat ze země.
