Vyhledávání neobvyklých a zajímavých rostlin není záležitostí několika posledních sezon, ale spíše staletí. Spolu se zbožím ze zámoří putovala do Evropy i semena, hlízy, cibule, sukulenty nebo orchideje. Okrasné rostliny bývaly nejprve „vedlejším produktem“ obchodních, objevitelských nebo loupeživých výprav, později se ovšem začaly organizovat samostatné expedice, které měly za cíl přivážet nejrůznější cizokrajné rostliny. Květiny z dalekých zemí pěstovaly už naše babičky – namátkou vzpomeňme severoamerické floxy, slunečnice nebo krásnoočka, čínské astry a magnolie či tulipány z tureckých hor. Nicméně zeleň mírného pásu nám už nestačí a rádi bychom do zahrady nějakou „dokonalou“ iluzi tropů a subtropů.
Pozor na rozdílné klima |
| Rostliny z „pravých“ deštných tropických lesů se nám na českou zahradu dostat nepodaří. Na to je naše klima od září do května příliš chladné a v létě zase moc horké. Ze suchých oblastí tropů lze pěstovat řadu sukulentních a suchomilnějších rostlin v nádobách, přes léto jimi vyzdobit kousek zahrady a na podzim je zase rychle odnést do tepla. Něco jiného jsou rostliny subtropické. Hory jižní Evropy, Čína, Japonsko, Nový Zéland, Himálaj, Patagonie, jih Severní Ameriky a další oblasti jsou celkem dobrým zdrojem. Nicméně některé rostliny vydrží pouze, pokud jsou zimy mírné. Holomrazy jim dají co proto. Musíme je na zimu přikrývat a balit do bublinkové fólie, vytvářet jim důmyslné kryty a fóliové skleníčky, které se na jaře dají rozebrat a odstranit. Ale pro odhodlaného zahradníka není žádných překážek! |
Palmy u bazénů
Většina lidí má představu teplých krajin a mořské pláže spojenou s obrazem královny rostlin – palmy. V Evropě jsou však palmy pouze zlomkem flóry, z původních více než 3 000 druhů zde najdeme jen dva – žumaru nízkou (Chamaerops nobilis) na španělském pobřeží a datlovníky na Krétě a v celém Středomoří (Phoenix theophrastii, Phoenix dactylifera).
