Jak kdysi zahrada vypadala, vzpomíná dnes nejstarší obyvatelka, paní Alena: „Když jsem se sem v roce 1949 přivdala, vedly po obvodu zahrady pískové cesty, v přední části doplněné rabaty růží, byly tu mohutné smuteční vrby a ovocná část plná třešní. S manželem jsme nejdříve obměnili stromy a keře v ovocné části a také trochu omezili cesty, které byly časově náročné na úpravu. Rozhodující změna přišla v 80. letech, kdy jsme začali měnit okrasnou část na volně pojatou anglickou zahradu. Ta se stále zvětšovala až do dnešní podoby.“
Vila Růže nenese své jméno nadarmo. Po zahradě vonělo plno růží a růžiček, ať už stromkových, keřových nebo pnoucích. Dnes krášlí růže jen středovou část a také úzký pruh za domem, kde vystřídaly rododendrony, jež uplavaly při povodních před sedmi lety. Stromy se během let průběžně doplňovaly hlavně o různé kultivary jehličnanů, především cypřišků (Chamaecyparis), zeravů (Thuja) a jalovců (Juniperus), ale také o nové módní čarověníky (zakrslé mutace) borovic, smrků a jedlí a o další méně vzrostlé jehličiny, které se sázely na nově vzniklá alpina a harmonicky propojily skalkovou část s mohutnějšími stromy lesíčku.
