Písčitá půda se skládá z větších částic, mezi nimiž je prostor pro vodu a vzduch. Existují samozřejmě půdy s různou zrnitostí – mohou být velmi hrubozrnné, s přechodem ke štěrkovitým, anebo jemnozrnnější, s vyšším podílem malých jílovitých částic.
Písčité půdy se obecně dobře prohřívají, zahradníci jim dokonce říkají teplé půdy. Je to výhodné zejména na jaře, kdy jsou záhony prochladlé a kořeny rostlin vysloveně touží po teple slunečních paprsků. Písčitá půda také dobře propouští vodu: velikost částic a podíl organické složky ovšem ovlivní, zda je tato vlastnost pozitivní, nebo negativní. Výhoda spočívá v tom, že kořeny rostlin nezahnívají, dobře se rozrůstají a vyvíjejí. Na písku vám krásně naroste mrkev nebo se vyvinou cibule narcisů. Profesionálně založený, dokonalý trávník se dokonce zakládá na povrchové vrstvě z čistého písku, která je obohacena umělými hnojivy. Hranice mezi vítanou propustností a nežádoucím průsakem je ale velmi malá. Když voda protéká příliš rychle, vyplavuje z půdy živiny do hlubších vrstev, kde je již rostliny nevyužijí.
