„Ostylu jsem moc nepřemýšlel, jde spíše o experiment. Mohli bychom říci, že se snažím o spojení zdánlivě rozdílných světů. Voda je základním symbolem života a zapojení umění do přírodních scenérií není ničím novým. Stačí si vzpomenout na perské zahrady nebo realizace zahrad japonských. Důležitý je pohledový a zvukový vjem padající vody, která dokáže spolehlivě vymazat nepříjemné ozvěny civilizace,“ říká na úvod majitel a zároveň i autor Lubor Jarkovský.
Račte vstoupit
Pozvání nelze odmítnout. Zahrada je ukrytá za prostornou vilou a z ulice není nic vidět. Majitel mě obřadně vede vchodem pro návštěvy a po několika schodech se přede mnou objeví nevídaná scenérie plná barevných květů. Zvuk z ulice se vytrácí, slyšíme jen zurčení vody a naplno vdechujeme vůni květin a stromů. Kráčíme po cestě až k levému rohu nepříliš rozsáhlého pozemku, kde najdeme jezírko. Lubor Jarkovský vypráví, že se nachází v místě původního bazénu a architektonicky vytváří protipól k rodinné vile z roku 1935.
