Zpočátku měli manželé stavení jako rekreační objekt, ale časem jim přirostlo k srdci. Proběhla proto další rekonstrukce, aby se tu dalo trvale bydlet. Paní domu tu žije už sedm let, drsné podmínky ji baví a zdatně s nimi bojuje. Když udeří mrazy a fujavice, k zahradě na samotě se musíte prokousat obrovskými jazyky. Stane se, že vítr zafouká jedinou příjezdovou cestu, a majitelé jsou od zbytku světa odříznutí sněhovou duchnou. Nezbude než čekat, až někdo cestu protáhne.
Z obrovského pozemku vydělili 2 000 m² a jejich oplocením, hlavně kvůli dvěma jezevčíkům, vznikla zahrada. A protože to manželům nedá, dávají si záležet, aby to bylo upravené i za plotem. „Snažíme se, aby zahrada nevypadala jako umělý ostrov uvnitř svobodné přírody, její ráz proto přirozeně navazuje na okolní krajinu,“ říká pán domu. A tak sekají trávu, seřezávají stromy, hlavně u domu, tvarují živé ploty z pámelníku a tavolníku. Staré ovocné stromy nechávají být, ať žijí dál. Vlastně všechno vypadá přirozeně, jako když se nic neděje… Ale ono se děje.
