Představa, že se příroda začíná probouzet s rašícími jívami (kočičkami) a lískami (jehnědy), je poněkud zkreslená. Existuje nemálo dřevin i bylin, jejichž květy se objevují v průběhu celé zimy. Nečekejme však bohatou kvetoucí záplavu, jsou to spíše drobné kvítky, které překonávají mráz i sníh. Abychom si jich vůbec všimli, musíme se dívat pozorně kolem sebe…
Dřeviny kvetoucí v zimě jsou většinou dosti odolné, v běžných zahradách se pěstují poměrně snadno a nevyžadují téměř žádnou údržbu. Obvykle je nemusíme ani řezat, pouze pokud nám vyšší keře (dřín, vilín) zabírají příliš místa, je možné je na jaře po odkvětu upravit do požadované velikosti. Drobné keře (jasmín, lýkovec, vřesovec) lze pěstovat i v miniaturní předzahrádce, nejlépe co nejblíže příchozí cestě, vstupu do budovy nebo poblíž okna, kde nás budou po dlouhou dobu těšit navzdory špatnému počasí. Některé keře, zvláště vilíny nebo dřín, bývají efektní i na podzim, kdy se jejich listí barví žlutě, bronzově nebo do karmínova. Kalina vonná (Viburnum farreri) pochází z severozápadní Číny a v teplejších oblastech naší republiky je plně mrazuvzdorná. Keř dorůstá výšky 3 metry a bohatě větví. Rozkvétá v lednu, únoru a březnu podle průběhu zimy, v teplejších letech již od listopadu. Drobné květy v hroznovitých latách působí velmi křehce. Poupata mají barvu růžovou, po otevření květy zbělají a krásně voní. Do Evropy se dostala v roce 1910, u nás byla poprvé vysazena roku 1928 v Průhonickém parku. Vyžaduje slunečnou nebo polostinnou polohu a středně vlhkou hlubokou půdu. Podobné vlastnosti, ale větší květy má často pěstovaný kříženec Viburnum x bodnantense, jehož rodiči jsou právě V. farreri a V. grandiflorum.
