Tentokrát pomineme velkokvěté růže k řezu, choulostivé čajohybridy a složité a náročné křížence, ale zamyslíme se nad využitím keřových a popínavých růží, především původních planých druhů. Jsou krásné, odolné, nepotřebují mnoho péče a kromě květů potěší i pěknými šípky nejrůznějších tvarů – mohou být drobné i obrovské, kulaté i dlouze protáhlé, hladké i chlupaté, po jednom i po mnoha na větvičce. Ani barva nemusí být jen červená, jsou růže se šípky žlutými, oranžovými, temně červenými a dokonce i černými.
Pestré a odolné
Z botanických druhů se patrně nejčastěji setkáme s růží svraskalou (Rosa rugosa) a jejími hybridy. Název „svraskalá“ dostala podle povrchu listů – jsou charakteristicky zvrásněné a činí druh nezaměnitelným i mimo období kvetení. Má několik neobyčejných předností, je mimořádně odolná vůči znečištění ovzduší a zasolené půdě v okolí silnic a dálnic, používá se i do živých plotů na místech s nejvyššími exhalacemi ve městech. V přírodě tato růže roste na Dálném východě u pobřeží Beringova, Ochotského a Japonského moře, často přímo v dostřiku příboje – proto ta odolnost k agresivní soli. Snese i vlhkou zimu a hluboký mráz, takže česká zima ji nemůže zničit.
